1 Každý nejvyšší kněz vybíraný z lidí bývá v Božích věcech postaven za lidi, aby obětoval dary a oběti za hříchy. 2 Dovede mít ohled na nevědomé a bloudící, neboť i on sám je obklíčen slabostí 3 a kvůli ní musí obětovat jak za hříchy lidu, tak i za své vlastní. 4 Nikdo si také tuto čest nemůže sám přivlastnit, ale musí být povolán Bohem tak jako Áron. 5 Tak ani Kristus, když se stal nejvyšším knězem, neoslavil sám sebe, ale [udělal to] ten, který mu řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil,” 6 jako říká i na jiném místě: “Ty [jsi] knězem na věky, podle Melchisedechova řádu.” 7 On za dnů svého těla s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen. 8 Ačkoliv byl [Boží] Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. 9 A když dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo ho poslouchají, původcem věčného spasení 10 a Bůh ho jmenoval nejvyšším knězem podle Melchisedechova řádu. 11 O něm bychom měli říci mnoho věcí, a [to] těžko vysvětlitelných, poněvadž jste líní naslouchat. 12 Ačkoli byste totiž po [takové] době [již] měli být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu učil základním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm. 13 Kdokoli totiž užívá mléko, není obeznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně. 14 Pro dospělé je však hutný pokrm, [to jest] pro ty, kdo mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.