1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, 2 [ale] v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze [svého] Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy. 3 On je jasem [jeho] slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, [co je]. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech 4 a stal se o to vznešenějším, než [jsou] andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví. 5 Vždyť kterému z andělů kdy řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil”? A znovu: “Já mu budu otcem a on mi bude Synem.” 6 A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!” 7 O andělech sice říká: “On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně.” 8 Ale o Synu říká: “Tvůj trůn, ó Bože, [je] na věky věků; žezlo spravedlnosti [je] žezlem tvého království. 9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad [všechny] tvé společníky.” 10 A [dále]: “Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho. 12 Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta [nikdy] nepřestanou.” 13 A kterému z andělů kdy řekl: “Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou”? 14 Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?