1 Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus církvi Boží, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Acháji: 2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista. 3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení, 4 který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří [jsou] v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha. 5 Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení. 6 Ať už tedy jsme souženi [- je to] pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - [je to] pro vaše potěšení a spasení. 7 A naše naděje o vás [je] pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení. 8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii - že jsme byli nadmíru přetíženi, nad [naše] síly, takže jsme ztratili i naději na život. 9 Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé, 10 který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že [nás] i nadále bude vysvobozovat, 11 když nám i vy budete společně pomáhat modlitbou za nás, aby za nás mnoho lidí mohlo děkovat pro dar, který nám [byl dán] kvůli mnohým. 12 Neboť naše chlouba je tato: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště u vás - počínali v prostotě a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. 13 Nepíšeme vám přece [nic] jiného, než co čtete a [čemu] také rozumíte. Doufám pak, že budete rozumět až do konce, 14 jako jste zčásti porozuměli i nám, že jsme vaše chlouba, tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše. 15 V této důvěře jsem k vám dříve zamýšlel přijít, abyste měli druhou milost, 16 a přes vás jít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska. 17 Když jsem tedy takto uvažoval, jednal jsem snad lehkomyslně? Anebo [snad] to, co zamýšlím, zamýšlím podle těla, aby při mně bylo “ano, ano” i “ne, ne”? 18 Věrný Bůh [ví], že naše řeč k vám nebyla “ano a ne”. 19 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali - já, Silvanus a Timoteus - nebyl “ano a ne”, ale bylo v něm “ano”. 20 Neboť všechna Boží zaslíbení [jsou] v něm “ano” a skrze něj “amen”, k slávě Bohu skrze nás. 21 Ten, kdo nás s vámi utvrzuje v Kristu a pomazal nás, [je] Bůh, 22 který nás také označil a dal do našich srdcí záruku Ducha. 23 Já pak volám Boha za svědka na svou duši, že jsem ještě nepřišel do Korintu proto, že vás šetřím. 24 Ne že panujeme nad vaší vírou, ale jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou stojíte.